Sladko je žíti

23. března 2018 v 17:35 | Lee (a JD, neurazí-li ho to) |  Drabblata
Střípky zrcadla, které sbírám. Nesmysl, protože na smysl je to příliš rozbité.



*


Tobě, který jsi,

od prvního zachvění víček se na mě díváš a já příliš málo děkuji za tento den.
Je-li štěstí z vůně chleba jen odleskem toho Tvého, jak jasně asi září…

Více než sedmasedmdesátkrát jsem dnes porušila slib, jejž jsem Ti dala.
Proto se velmi stydím za lžičky dobrodiní, jež mi opatrně odměřuješ.

Milovals mě dřív, než jsem Tě poznala, dřív než já sama milovala sebe.
Prosím tě jen, chceš-li, vezmi si mé svraskalé srdce a - zapřísahám Tě - nikdy, nikdy mi jej nevracej, vždyť jen u tebe bude šťastné…
Zničím jej jako vzteklé dítě hračku, nezastavíš-li mě.
Tvá Tvá

*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:32 | Reagovat

Přesto ten malý střípek,
jenž ostré má hrany
a někdy rozpálen leží v dlani,
má více smyslu,
než jsme ochotni připustit si sami...

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 23. března 2018 v 20:24 | Reagovat

to je tak poetické a romantické

3 Lee Lee | 24. března 2018 v 14:59 | Reagovat

[1]: Komentář také zapálil v dlani. Díky moc. :)

4 Lee Lee | 24. března 2018 v 15:03 | Reagovat

[2]: Díky, i ten romantický nádech jsem tam trochu chtěla, ačkoli je to dopis Bohu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama