Ranní stín

22. února 2018 v 12:39 | Lee |  Poerým
Jen tak, protože mě včera ten stín opravdu prochvěl letním ránem. :) (A miluji Prahu.)




Když dům vrhne stín na druhý
jako štít proti slunečnímu žháři
i když je únor (a jinovatka dosud nevstala)
mé srdce se chvěje

slunce, záře, neprozáří plyny
ale už je, už křepčí nad Prahou
tou špinavou matkou poutníků
dva kroky od ráje

a staré dítě v davu
tak bezelstně
hledá svého ochránce
kyvadlo se v nejzazším bodě obrátí
a vrací
všechno je přece v pořádku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emo.Gothic.Queen Emo.Gothic.Queen | Web | 22. února 2018 v 12:41 | Reagovat

Překrásný
Spřátelíš blog?

2 Lee Lee | 22. února 2018 v 19:29 | Reagovat

[1]: Díky moc za komentář.
Promiň, nevím, jak se to dělá, a tak nějak ze zásady to nedělám, ale děkuji. :)

3 strigga strigga | 27. února 2018 v 12:59 | Reagovat

Když ono ze tvých veršů nejde tu zatrolenou Prahu nemilovat :) dokázalas vystihnout přesně ty okamžiky, pro který ji mám ráda. Je to nádherný.

4 Lee Lee | 1. března 2018 v 17:02 | Reagovat

[3]: Děkuji moc, strigg. Byla to jen taková pocitovka a vlastně mi to celé (snad kromě začátku, který byl opravdu odrazem mého pocitu) přišlo hrozně přepjaté, ale přesto se mi to líbilo.
Jinak konkrétně to vzniklo v tramvaji mezi Hradčanskou a Staroměstskou při pohledu z okna. :) (Jen to kyvadlo přijde až na závěr, když už jsem byla ve škole. :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama