Rozum a cit

19. prosince 2017 v 21:21 | Lee |  Změnit
Ano, odporně jsem vykradla vynikající autorku, kterou jsem nadto ani nečetla. Hanba mi. Nakonec jsem v příběhu ještě neposkočila, protože téma se hodilo sem, ale příště to snad už vyjde.



*


Přes noc se mi to všechno rozleželo v hlavě, a tak se stydím, do krve stydím, když před něj přes jeho protesty pokládám talíř se snídaní. Stydím se, že poskytuji svůj byt a své prostředky člověku, který zabil - zabije - tolik nevinných lidí. Ale když se na něj dívám, nevidím hákové kříže vlající ze všech věží ani vyhublá těla tisknoucí se k sobě, jen hladového a trochu ztraceného kluka. Vše, co je ve mně rozumné, křičí a velí zabít jej, ale moje city komponují úplně jinou melodii - proč jen jsi nám dal srdce? - a já jsem ztracená, ach, Pane, tak ztracená.

*


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama