První noc

6. prosince 2017 v 20:41 | Lee |  Změnit
Poslední střípek z prvního setkání. Příště už se posunu do budoucnosti (uvidím, jak vzdálené). (Až teď vidím, jak mi tam fúzují časy, to je strašné, ale vážně nemohu jinak.)



*

"Počkejte," řekl konečně, když jsem vyšla z pokoje s matrací.
"Nemohu zůstat, co vaši rodiče?" Pravda. V tomhle věku přece nemohu bydlet sama.
Přemýšlím, jak moc mám zalhat.
"Jsem ve Vídni sama. Rodiče bydlí na venkově a platí mi zde bydlení, chtěla jsem být více ve společnosti," balancuji na hraně uvěřitelnosti.
Po tváři mu znovu přelétne nedůvěřivý výraz.
"Skutečně bych…" zkusí to ještě jednou, vědom si podivnosti toho všeho, ale přeruším ho.
"Nevidím opravdu důvod, proč byste tu nemohl přespat. Místo tu mám, vražedné a sebevražedné sklony taky a vy žádný byt nemáte."

Neřekl už nic. Usnul téměř okamžitě.


*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama