Když se světy minou

3. prosince 2017 v 23:22 | Lee |  Fikce
Přijde mi, že název "malá vánoční literární soutěž" by byl o dost přesnější, ten rozsah mě málem zabil. Ale dalo mi to možnost zpracovat alespoň obrysově svůj nápad, což mě těší. Autorovi nápadu děkuji za motivaci.



*

Jeho kroky zněly ve vylidněném supermarketu jaksi nepřípadně. Uváženě nabíral zboží z poloprázdných regálů do vozíku a s podivnou nostalgií vzpomínal na lidskou džungli, nesecvičený orchestr hlasů, tlačenici, vedro a rozpačité úsměvy některých, když do něj vrazili. Chybělo mu to. Zatraceně mu to chybělo. Došel k automatické pokladně, zaplatil, účtenku zmačkal a strčil do kapsy. Těch pár smutných balíčků složil do tašky a s čepicí naraženou do čela vyšel ven. Okamžitě se do něj opřel ledový vítr. Na zimu se ještě dalo spolehnout. Šel rychle liduprázdnou ulicí a hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku mu znělo hlavou jako dávná, drahá vzpomínka, ačkoli to bylo jen pár let, co jej na Štědrý den předčítal celé rodině. Přišel o ně tak náhle. Když si na tě vzpomenu, k srdci mě to bodne. Zkřehlými prsty nahmatal klíče. Do zámku se trefil až napotřetí, jak se mu třásly ruce. Chvatně se opřel do dveří, a jakmile je přibouchl, octl se v naprostém tichu. Ignoroval protesty kloubů a rozběhl se do schodů. Už si nepamatoval, když v něm vlastní kroky začaly budit hrůzu. Konečně stál zadýchaný před dveřmi.

"Jsem doma!" zavolal měkce. Rituály byly to poslední, co ho dělilo od zoufalství.
Vybalil z tašky studený řízek a vaničku bramborového salátu. Pak vytáhl čtyři plastové pytlíky s vánočními motivy na obalu. Ušklíbl se. Na obsah infuzních roztoků neměla podoba etikety absolutně žádný vliv, kombinace živin, kterou připojení nitrožilně dostávali, se neměnila. Jídlo pro sebe si nabral na talíř a pak manželce a dětem, kteří nehybně leželi na postelích, vyměnil téměř prázdné infuzní pytlíky za ty "vánoční". Nenáviděl se za to, že jim tehdy dovolil, aby to zkusili. Jen jednou, tati, jenom dinosaur dneska neví, jak vypadá virtuální realita! Od začátku tušil, že mu je vezme.
Nebylo to ani tak, že by se nemohli vrátit. Jen zkrátka nechtěli. To na tom bylo to nejhorší. Jednoho dne po ostré hádce tam prostě zůstali.

"Veselé Vánoce," zašeptal a cítil se strašně - strašně - sám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | 4. prosince 2017 v 9:16 | Reagovat

Ach, i mě zamrazilo.

2 bluesovka bluesovka | 4. prosince 2017 v 9:18 | Reagovat

Ale jinak skvělý, má to napětí. Což mě inspirovalo k napsání své fikce, kterou  si nosím v hlavě.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. prosince 2017 v 20:55 | Reagovat

Koukám, že v těch vánočních povídkách bude víc smutku než radosti- tedy zatím. Ale má to napětí, fantazii...

4 Lee Lee | 5. prosince 2017 v 17:52 | Reagovat

[1]: Díky, to i mělo. :)

5 Lee Lee | 5. prosince 2017 v 17:54 | Reagovat

[3]: Za to může depresivní téma! (Je normální, že Vánoce jsou offline, potřeba to zdůraznit znamená, že se něco velmi nebezpečně mění.)
Díky za komentář.

6 Surly Surly | Web | 23. prosince 2017 v 16:10 | Reagovat

Ejhle, smutná tematika asi letí. Jednoduchý štýl písania sa mi páčil, avšak značne mi to pripomenulo Sword art online, kde boli hrdinovia uveznení v hre a zariadenia sprostredkujúce virtuálnu realitu mohli reálne usmrtiť hráča pokial zomrel v hre. :-)

7 Lee Lee | 25. prosince 2017 v 13:46 | Reagovat

[6]: Nevím, zda smutná tematika letí, na mě prostě téma působilo jednoznačně depresivně. SAO znám, ale myslím, že na něj jsem si při vymýšlení ani nevzpomněla. Tady mi šlo právě o paradox té dobrovolnosti, že je tam právě nikdo nedrží, jen jejich chutě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama