Neupřímní

4. listopadu 2017 v 21:34 | Lee |  Změnit
Psáno na téma "Mám tě rád/a, ale..." Tohle jsem prostě nemohla vynechat.


*
Ležel na dece a pro jednou vypadal šťastně. Byl vlastně krásný… bez toho knírku.
"Na co myslíš?" zeptal se pomalu.
"Na tebe," odpověděla jsem po pravdě. Zalichotilo mu to. Snad.
"Obrátilas mi život naruby," řekl pomalu. I to byla pravda.
"Já vím, v to jsem doufala."
Do jeho pohledu se opět vkradla nedůvěra. Ti, co jednou všechno ztratili, se pomalu učí lidem znovu věřit.
"Proč jsi mě tehdy pozvala dál?"
Chtěla jsem tě zabít? Měla jsem tě zabít? Nemohla jsem tě zabít?
"Nevím."
"Mám tě rád, ale… nevěřím ti."

Mám tě ráda, ale… nedokážu-li tě zastavit, budu muset zmáčknout spoušť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama