Co si budeme vyčítat

12. listopadu 2017 v 19:31 | Lee |  Změnit
Nikdy a navždy jsou závažná slova. (A tohle téma bylo zatím nejtěžší. Alespoň ovšem navazuje na minulou stoslůvku.)

*

Na prahu se zarazil. Znovu uvažoval. Jako by mu žena - s pistolí, co ho měla zabít, - mohla být nebezpečná. Nalila jsem dvě sklenice a kývla na něj. Blázne!
Konečně vešel dovnitř a posadil se. Jestli selžu, budu dneška navždy litovat. Takovou chybu neudělá většina lidí za celý život.
"Vážně, co mi chcete?" řekl podmračeně, ale nabízenou sklenici přijal, "zvete si často do domu cizí lidi?"
"Ne," zaváhala jsem, "ale vypadáte jako kultivovaný člověk. Nemyslím, že byste mi dokázal ublížit." Ha ha ha.
"Máte pravdu. Nikdy bych neublížil ani mouše, jakkoli směšně to zní," povzdechl si, "vždy budu... jen teoretik."

*


(Taky se vám stává, že při psaní přecházíte do přítomného času? Nikdy se mi to nestávalo, ale u téhle série neustále.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. listopadu 2017 v 20:54 | Reagovat

Z domnělého nepřítele přítel :)

2 Lee Lee | 12. listopadu 2017 v 22:32 | Reagovat

[1]: Teď nevím úplně, na koho tím míříš, zda na hlavní postavu Martu, nebo na příchozího Hitlera, hádám, že asi spíš na ni. :) Opravdu nechybělo mnoho a mohl být mrtvý. Díky za přečtení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama