Doutnající knot neuhasit

27. září 2017 v 19:23 | Lee |  Změnit
Téma mi neuvěřitelně nahrálo na smeč, hrozně jsem si tohle chtěla napsat. Nakonec jsem se ovšem tak rozepsala, že si nejsem jista, jak moc je tam patrné. Minimálně se to odehrává v temné minulosti :D.


*
Hleděla jsem mu do tváře a žilami mi pulzoval strach. To, co hodlám udělat, už se nedá vrátit. Jdu proti všem, rozkazům i zdravému rozumu. Usmíval se.
Pokud to nezvládnu, můžu taky všechno zhoršit. Ale zkusit to musím. Kvůli všem těm lidem. A… kvůli němu. Stiskl mi ruce.
Začíná poslední léto, léto 1914. Přijmu příjmení jednoho z nejnenáviděnějších mužů na planetě. Nejhorší je, že ho přes to mám ráda. Naposledy jsem se obrátila na laskavého kněze. Bože, odpusť mi tenhle podvod. Slib odříkal bez jediného zaváhání. Ale miluji ho.

"Já, Marta, odevzdávám se tobě, Adolfe, a přijímám tě za manžela."

*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama