Anděl a jeho chlapec

1. června 2017 v 20:31 | Lee |  Drabblata
Můj drahý autor mi promine uzmutí jeho názvu... Jsou to jen zkompletovaná tento duben vzniknuvší drabblátka o andělovi, které bych tu ráda měla. Doufám, že příští rok budu moci pokračovat. :)


***

Dva nárazy přišly těsně po sobě. Lesklá kapota, mokrá vozovka. Auto, které prudce zabrzdilo, ani vyděšeného řidiče už neviděl. Cosi zašustilo a náhlá bouře vjemů ho oslepila. Do těla se mu vrátil cit a s ním bolest.
"To jsou mi nápady takhle vběhnout pod auto!" zaznělo káravě, "bylo to tak tak. Ale neboj, 87,5 % tvého těla je naprosto v pořádku. Zbytek je sice na maděru, ale..."
"Cože?!" zprudka otevřel oči a zazíral vyděšeně na tvář nad sebou.
"Jen žertuji, chtěl jsem, aby ses probral," zasmál se.
"Kdo jste?!"
"Tvůj anděl strážný," řekl a snesl se na zem, "těší mě."
--------------------------------------
"Ale já v anděly nevěřím," pronesl zaraženě.
"To mé práci nijak nevadí," opáčil anděl, "i když musím přiznat, že mě to trochu mrzí."
"Pardon," zahuhlal omluvně, "máte hodně práce?"
"Hodně práce," rozkřikl se anděl, "je slabé slovo! Nepřetržitá pracovní doba a žádná dovolená! Možnost kariérního postupu - nulová. Musíme dřít až do dne, kdy lidé konečně překují své meče na radlice a nebudou se už cvičit v boji. Teprve pak budeme mít padla."
"To bude kdy?" zeptal se s náhlým zaujetím.
"Nemám tušení. Kdy ten den přijde, ví jen Pán."
"Máte teda dost drsnýho šéfa," podotkl chlapec.
Anděl se zvonivě rozesmál.
--------------------------------------
"Jak to, že vypadáte takhle?" zeptal se zvědavě.
"Proč mi vykáš?" odpověděl anděl otázkou.
"Vidím vás poprvé v životě," namítl chlapec.
"Ale vždyť jsme spolu přece pořád. Stín v pokoji, který často pozoruješ, je můj. Broukám ti za dlouhých nocí a držím tě za ruku, když se ti třese. S nikým na zemi jsi nestrávil tolik času jako se mnou."
"Stejně by mi přišlo zvláštní vám tykat."
"No, jen aby ti to nezůstalo, mám taky své city... A vůbec, jsem starší, takže mi prostě tykej!"
"Nezlobte se, ale nemůžu."
Anděl se uraženě zavěsil hlavou dolů.
Chlapec vyprskl smíchy.
"Vypadáš směšně!"
--------------------------------------
Anděl se s odlesky smíchu v očích vrátil nohama skoro na zem.
"Tak, teď když jsme si to vyjasnili, pár pravidel…"
"Jsi se mnou úplně pořád?"
"V podstatě. Pravidlo číslo jedna…"
"A když se mnou nejsi, co děláš?"
"Většinou mluvím s jiným andělem. Pravidlo číslo…"
"A nemůže se mi v té chvíli něco stát?"
"To těžko. Pravidlo…"
"Jak to?"
"Protože kdykoli se bojíš, nebo cítíš jakoukoli silnou emoci, úplně mě to ničí, jasný?! A teď…"
"Třeba když brečím?"
"Jo," zahučel rezignovaně anděl.
"Promiň, tak já se budu snažit brečet míň."
"To po tobě nechci. Pravidlo zní…"
Dveře pokoje se otevřely.
--------------------------------------
"O mně ani muk," dodal rychle anděl a zmizel. Vzápětí chlapce sevřely starostlivé ruce.
"Mami, to je dobrý," hlesl.
"Ani mi nemluv!" zašeptala vyčítavě, "díkybohu, že jsi v pořádku."
"No, to taky," podotkl anděl odkudsi.
Chlapec se kousl do rtu, aby se neušklíbl, což mu v dané situaci nepřišlo na místě.
"Slib mi, že už nikdy nebudeš tak neopatrný!"
"Neslibuj," řekl anděl, který na něj náhle maličký vykoukl z rukávu, "když to nedodržíš."
"Odteď si budu dávat pozor, mami, opravdu!" vykoktal.
"Jistě ovšem chápeš, že na turnaj jet nemůžeš," pokračovala matka.
Chápal. Naštěstí měl v rukávu eso. Tedy vlastně anděla.
--------------------------------------
Když se o něco později za matkou zavřely dveře, sáhl nedočkavě do rukávu. Anděl tam nebyl. Obrátil se a pohlédl přímo do přísné tváře.
"Ne," řekl anděl kategoricky.
"Ale ty bys mě tam přece mohl dostat!" zaprotestoval chlapec.
"Nejsem žádný tvůj kumpán," pravil přísně.
"No, tak, vždyť to pro tebe musí být hračka!" naléhal dál.
"Poslyš, jsem tvůj anděl a mám tě rád, ale to neznamená, že ti budu asistovat při každé klukovině, která ti přijde na mysl, jasný?"
Chlapec mlčel.
"Co se děje?"
"To moc často neslýchám," řekl zastřeně.
"Možná jenom málo posloucháš," odsekl anděl, ale hlas mu zjihl.
--------------------------------------
"A vůbec - dost už bylo povídání, měl bys spát," pravil anděl naoko přísně.
"Có? Vždyť je ještě…" pohled mu sklouzl na hodiny, "aha," dodal zaraženě.
"Byl jsi nějakou dobu v bezvědomí. A rozhodně nejsi tak docela v pořádku, tak na to mysli."
"Dobře," hlesl rezignovaně a klesl do peřin.
"Kdybys něco potřeboval, budu tady," řekl anděl a změnil se v zářivou světlušku.
Chlapec zavřel oči. Po chvíli se nejistě zeptal: "Jsi tu?"
"Jistě."
Bylo ticho.
"Anděli?"
"Hm?"
Chlapec otevřel oči: "Děkuju." Světluška usměvavě zablikala.
"Dobrou noc," řekl anděl a přelétl nad svým svěřencem. Ten zaklapl víčka a vzápětí tvrdě usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama