Nahoře je dole

22. prosince 2016 v 18:51 | Lee |  Drabblata
Tohle téma přišlo dosti příhodně.


Když umírala, bála se. Ale nepochybovala. Byl tu Jeho kříž.
A byla tma. Kde jsi? volala.
Padala. Cítila to, i když neviděla nic.
Kde jsi?!
Bála se. Čekala soud. Děsil ji, ale mohla doufat. Tohle bylo jiné. Byla sama.
A co když… měli pravdu?
Ztrácela se v nicotě.
Bože! volala a pak zmizela i ta slova a byla němá. Prázdnota otevřela svůj jícen a ona ztratila vše, čím byla.
Byla tma.
A pak ji v jediném oslepujícím okamžiku (ale byla to vlastně věčnost) zalilo světlo.

Nikdy nepadala. Dole bylo nahoře. Ztrácela naději ve chvíli, kdy ji Pán táhl k sobě.

---
Nedokážu o něčem takovém psát, aniž by to znělo trochu naivně a hloupě. Ostatně patří to k tomu, že se o tom těžko mluví. Stejně jsem si to ale chtěla napsat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 22. prosince 2016 v 18:58 | Reagovat

krásný blog
zvu tě na svůj

2 Eliss Eliss | Web | 22. prosince 2016 v 19:06 | Reagovat

Děsivé...

3 Lee Lee | 22. prosince 2016 v 19:41 | Reagovat

Díky vám oběma. :)
Eliss, doufám, že u děsivého to ovšem nezůstalo. :)

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 21:47 | Reagovat

Konec jako nový začátek...

5 Lee Lee | 23. prosince 2016 v 8:36 | Reagovat

A více než to, neboť začátek už v sobě nese i konec, ale to, v co doufáme, je věčnost. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama