Zloděj myšlenek

28. února 2015 v 17:05 | Lee |  Gaki
Zuřím, protože se mi tenhle úvodní žblebt už dvakrát smazal. Ale to stejně není důležité. Důležití jsou oni.


Běžel po cestě a snažil se prohlédnout skrz padající sníh. Myšlenky mu lítaly v hlavě jako splašené. Věděl jen, že musí dál. Pořád dál. Chvěl se zimou, ale tu jakoby ani nevnímal a prodíral se dál. Najednou cesta končila. Zmizela pod sněhem. Zoufale se rozhlížel a snažil uhodnout směr, kterým cesta vedla. A slunce zapadlo. Vyšlo na chvíli zpoza mraků, výsměšně se na něj podívalo a zmizelo beze slova za obzorem. "Jdi si!" procedil mezi zuby a vztekle hleděl za sluncem. Pak se znovu pokusil najít, kudy cesta vedla. Marně. Musel dál. Věděl to. "Čert vem cestu!" zaklel a rozběhl se přímo vpřed přes zasněženou pláň. Stihne to. Určitě to stihne. Pak se zastavil. Měl pocit, jako by na něco důležitého zapomněl. Kam to vlastně běžel? Do Konohy. Ano, běžel tam. Ale něco určitě zapomněl. Něco… Hrábl rukou do sněhu a nechal ho roztát ve své dlani. Chtělo se mu spát. Tak co tu ještě dělá? Může si tu prostě lehnout a spát. Proč by nemohl? Proč ne? A pak si vzpomněl.
"Sensu!"

Posadil se. Třásl se a tekly mu slzy. Sensu je mrtvý. Prudce se otočil. Hnědovlasý ležel vedle něho. Otřel si slzy.
"Sensu. Ty blbečku."
Jmenovaný s sebou zavrtěl, ale neprobudil se. Ikari se zvedl a vylezl zpod pokrývky. Pak si utrhl z bochníka, co ležel na stole, kus chleba a vyšel potichu ven.
"Tak to bylo o fous," zašeptal Sensu.
"Já jsem ti říkal, že máš namalovat vousy někomu, kdo má tvrdší spaní."
"Jinými slovy Raiovi, že jo?"
"Jo, i tak si to můžeš přebrat," opáčil Shiawase.
"No fajn, ještě je dost brzo, tak to zkusíme rovnou."
"Bezva," zamnul si ruce pískovlasý.
"Moc se neraduj, tentokrát kreslíš ty!"
"Ale no tak, ty jsi mnohem nadanější!"
"Neříkej, že se svého milovaného kamaráda bojíš."
"Nebojím. Ale Ikari tu není a já nechci být uškrcený," udělal na Sensua psí oči.
"Tak já to risknu. Připrav se zdrhat."
"Stejně se nevzbudí," prohlásil sebejistě Shiawase.
"Koukni za sebe."
V tu chvíli se na pískovláska vrhla postava.
"Né! Já za nic nemůžu! Všechno byl nápad Sensua!" pokoušel se ležící bránit, ale Warai jeho snahu naprosto ignoroval. Sensu se přikryl a pobaveně sledoval zápasící pár.
"Tys to… udělal schválně!" vyrážela ze sebe oběť a zoufalou snahou se snažila získat zpět přívod vzduchu do plic.
"Sensu, naval uhel!" rozkázal majetnicky Warai a tázaný se nepokoušel odporovat. Hodil blonďákovi uhel a ten se jal vytvářet na tváři svého nejlepšího kamaráda roztodivné obrazce. Shiawase si pro tu chvíli užíval, že opět může dýchat a nevzdoroval. Když Warai dokreslil, zhodnotil uměleckým okem černouška pod sebou.
"Jo, to by šlo," prohlásil spokojeně a zvedl se.
"Tak promiň, no. Bylo to jen z legrace," zamumlal uraženě přebarvený.
"Já to chápu, tohle byla taky legrace," opáčil vážným hlasem Warai a znovu se zavrtal pod deku.
"Jak pro koho."
"Co děláte, kluci?"
"Ah, gomen, Jine, probudili jsme tě."
"To je v pořádku, stejně bych se brzy vzbudil sám."
"Kolik je vlastně hodin?"
"Těžko říct, venku je šero, ale v tomhle počasí může být stejně dobře šest jako devět."
"Ikari šel ven?"
"Vidíš ho tu někde?"
"Řekl vám kam?"
"Ne, dělali jsme, že spíme."
"Proč?"
"Ale to bys nepochopil."
Jinin si prohlédl pomalovaného Shia a usmál se. Ten se zakabonil, ale vzápětí se dal do smíchu.
"Čemu se směješ, prosimtě?"
"Warai..," tázaný chvíli nabíral dech: "Warai už zase spí!"
Sensu se rozesmál a Jinin šel uvařit čaj.
Náhle vtrhl dovnitř Ikari a otevřenými dveřmi to studeně profouklo.

"Krutý je vítr.
Je neb není tu.
Neustále
všechno drtí.
Ke své chvále,
k naší smrti"
"Docela dobrý, Sensu, lepšíš se."
"Díky, do popelnice minulý týden vyhodil někdo knížečku veršů, tak se přiučuji."
"Kiyoshi už jde!" vysypal ze sebe udýchaný Ikari.
Hlavy všech se po něm otočily.
"Vážně? Parádní!"
"Rai, měl bys vstát, ať nám neděláš ostudu."
"No dovol."
"Ještě je otázka, jestli má Kiyoshi rád medvědy."
"Já tě…!"
"Nehádejte se, prát se můžete kdykoli jindy. Víte přece, že vás v tomhle nijak neomezuji."
"Což zrovna mně moc nepomáhá."
"Nemůžu za to, že ho provokuješ, dokud tě nechce zabít."
"Já nemůžu za to, že si o to přímo říká!"
"No, a já nemůžu za to, že pak mám chuť tě zabít."
"Už je tady, kluci!"
"No jo," povzdechl si blonďák a vyhrabal se zpod deky.
Dveře se znovu otevřely a dovnitř vešel se širokým úsměvem Kiyoshi.
"Jejda, tady se to nějak zmenšilo."
"Nedělej si legraci," zamračil se Ikari, ale jeho oči mluvily jinak.
Kiyoshi natáhl ruku a všichni kluci se k němu vrhli, aby mu ji mohli podat první. Mladík popošel se smíchem o kousek stranou a první podal ruku Jininovi, který se ze svého místa nehnul. Jin ji s úsměvem stiskl. Jiskra porozumění přeskočila. Jediný Ikari si toho kromě nich všiml. Kiyoshi kývl a podal postupně ruku Sensuovi, Waraiovi, Shiawasemu a nakonec Ikarimu.
"Jsem rád, že ses vrátil," zamumlal černovlasý a konečně přestal předstírat zamračenost a usmál se.
"Krásné je vidět přítele
Každý se směje vesele
I ledy tají spolu s ním
Zase je tady, copak sním?"
"Dobrý, ale nepřeháněj to, nesmíš svou múzu přetěžovat," šťouchl do umělce blonďák.
Kiyoshimu v očích blýskl ten starý známý odlesk, když zvolal: "Kdo mě dostane na zem, má u mě deset ryo!"
Vzápětí mu záda skočili tři kluci. Mladík se smál a kluci zuřivě zápolili. Ikari obcházel Kiyoshiho a bedlivě sledoval jeho postoj. Pak když se zdálo, že je ten na chvíli vyveden z rovnováhy, skočil mu po nohách a prudce je podtrhl. Kluci se sesypali na jednu hromadu a pohřbili ho pod sebou.
"Vyhráli jsme!" jásal Shiawase, dokud ho zvedající se Warai neshodil znovu na podlahu. Pískovlasý se okamžitě zvedl a zuřivě se rozhlížel po ostatních.
"Kdo mě to shodil!?"
"Já."
"Nic se mi nestalo, můžeš být klidný."
"Fajn."
Ikari se sotva nadechl a už se smál.
"Bože, vy jste parta," usmíval se Kiyoshi a mrkl na Ikariho.
"Jo, jo, já vím, ty malý zloději myšlenek."
"Nemusíš mi hned nadávat."
"Ne, to bych si nikdy nedovolil."
"Koneckonců já o tuhle schopnost neprosil."
"Já vím."
"Stála mě hodně těžkostí."
"Já vím."
"Ikari, jestli ti tu vadím, klidně odejdu."
"Rozhodně ne, vážně tě rád vidím."
"Já vím."
"Héj, tys to udělal zase. Nesmíš mi číst myšlenky, pak se spolu vůbec nemusíme bavit!"
"Já vím."
Ikari se naoko rozzuřeně vrhl na Kiyoshiho. Kluci, kteří neslyšeli nic z proběhnuvší konverzace, velmi rychle překonali překvapení a jali se pomáhat svému vůdci. Po chvíli bezvýsledného zápolení, je Kiyoshi bez větší námahy setřásl.
"Dost, dost, tak klídek kluci," řekl klidně a hoši se bez výjimky podrobili jeho autoritě.
"Musím vám říct, proč jsem přišel."
"Něco pro nás máš?" vyhrkl bez dechu blonďák.
"Ticho buď, ty hamoune!" šťouchl do něj Shiawase.
"Vlastně ano," usmál se světlovlasý.
"Ano?" teď už byl napjatý i pískovlasý.
"Mám pro vás nabídku."
"Aaaah," zazněl zklamaný trojhlas.
"Ticho," okřikl je Ikari.
"Jakou nabídku, sem s tím?"
"Chci vám nabídnout, jestli byste nechtěli..."
"No?"
"Nemám to říct raději nahlas?"
"K čertu s tebou!"
"Chci vám nabídnout, jestli byste se mnou nechtěli jít do Konohy," řekl Kiyoshi stručně.
Nastalo ticho.
"Kdy?" vyslovil Ikari vzápětí otázku.
"Teď hned. Tedy během tohoto týdne."
Ikari zmateně přejížděl po obličejích svých kamarádů.
"Co teď? Vždyť je zima, nemůžu kluky táhnout do Konohy teď! Jenže s Kiyoshim by to bylo všechno o tolik jednodušší a bezpečnější."
"Jak tam pojedeš?"
"S povozem a nákladem, vždycky tak dva by se mohli vést, ostatní by šli pěšky. Přespat můžeme pod celtou."
"A jak dlouho to potrvá?"
"Asi dva měsíce."
"Dva měsíce?!" nenapadlo ho, že to bude trvat tak dlouho.
"Věř mi, i kdybyste šli sami, nešli byste o moc rychleji."
"Pojďte se mnou, Ikari. Vím, co máš v plánu. Chtěls jít až na jaře."
"Jsi hroznej."
"Promiň, myslíš na to tak intenzivně, že ti to div nebliká nad hlavou."
"Nechci s nima jít v zimě."
"Já vím, jenže věř mi, na jaře to nebude lepší. Nejméně do května budou cesty rozbahněné a plné vody a půjdete ještě pomaleji. Když budete bez ničeho spát na zemi, prochladnete a…"
"Proč se o nás tolik staráš?"
"Ty mi nevěříš?"
"Pro tebe je snadné někomu věřit, každému vidíš do hlavy, nikdo ti nemůže lhát!"
"Je to spíš naopak. Tolik lidí říká něco jiného, než si myslí. Lžou ti do tváře a myslí si, že to nevíš a ty bys byl mnohem radši, kdybys to fakt nevěděl, ale víš a nemůžeš to říct a i kdybys to řekl, stejně by to k ničemu nebylo, protože je to stejně nezmění."
"A mně věříš, Kiyoshi?"
"…"
"Kiyoshi?"
Náhle ho zaplavila vlna pocitů. Míhající obrazy se slévaly a mizely ve vlnách vzpomínek. Ano, byla tam důvěra. Byl tam i vztek. Ale hlavně tam byl strach.
"Ikari?"
Oslovený sebou prudce trhl.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně Jin.
"Jasně, jsem, proč bych…" teprve teď si všiml hnědovláskova pohledu: "…nebyl," dokončil rozpačitě a trochu zmateně se rozhlédl.
"Cítil to."
"Co cítil?"
"Nejdřív jim odpověz, čekají na to."
"Dobře, dávám hlasovat, kdo je pro, abysme šli do Konohy s Kiyoshim?"
"Tady, já!" zahulákal Warai a skočil Kiyoshimu na záda.
"Bez Kiyoshiho ani ránu!" přidal se vzápětí Shiawase.
"Klidně, prašť, jak uhoď, hlavně, že tam dojdem."
"Jine?"
"Půjdu, jestli si myslíš, že je to jistější než jít na jaře."
"Dobře," uzavřel Ikari a obrátil se na Kiyoshiho: "Rádi půjdeme s tebou."
Světlovlasý se usmál.
"A teď to vybal, co cítil?"
"I ty nedočkavče."
"Víš, nikdy jsem se tě nezeptal, nebo spíš tys mi nikdy neodpověděl… Komu teda můžeš číst myšlenky?"
"Všem. Ale většina lidí si mě nevšimne."
"Ani kdybys chtěl, aby si tě všimla?"
"Ani kdybych chtěl. Jen s pár lidmi takhle můžu doopravdy mluvit."
"S Jininem taky?"
"Ano, s ním taky. Překvapilo mě to, ostatně viděl jsem ho dnes prvně v životě."
"To mě nenapadlo. Jako malí jsme tě vídali tolikrát."
"Já vím. Víš, on je něčím zvláštní. Ještě nikdy mi nikdo na poprvé neodpověděl a on zareagoval okamžitě."
"Ani já ne?"
"Jistě, že ne. Vždyť tě znám od malička. A poprvé jsi mi odpověděl v šesti letech."
"Nesouvisí to teda třeba s věkem?"
"Nemusíš se hned tak durdit."
"Já se nedurdím!"
"Vidím ti do hlavy, tak si nevymýšlej."
"Ale stejně, jak mohl cítit, že spolu mluvíme?"
"Měl jsem s ním nepřerušené spojení."
"Co to znamená?"
"Že jsme byli propojeni oboustranně. Nemluvím s tebou pořád, ale jen když chci, jinak mě nevnímáš."
"Tak jak to, že jsi s Jinem stále propojen?"
"Protože chce."
"A on na to má vliv?"
"Od chvíle, co jsem mu podal ruku, jsem s ním nedokázal přerušit spojení."
"Takže on nás teď slyší?!"
"Ne, neslyší, ale ví, že spolu mluvíme."
Ikari se ohlédl po Jininovi. Zíral do knihy, ale jeho oči se nepohybovaly.
"Jak to, že tohle umí?"
"Myslím, že na něm někdo dělal pokusy."
"Cože?! Na Jininovi?!"
"Víš, odkud přišel?"
"Vlastně… ne."
"Neříkal bych ti to, kdybych to nepovažoval za důležité. Musíš na něj dávat pozor. Je to hodný kluk, není nebezpečný, ale když prožiješ v minulosti něco takového, poznamená tě to."
V Ikarim se ozvalo svědomí, ale rychle vše potlačil, nechtěl, aby to viděl Kiyoshi.
"Dobře, dám na něj pozor."
"Díky."
"Tak kluci," Kiyoshi od sebe odtrhl Warai a Shiawaseho: "já zas půjdu, stavím se zítra a řeknu vám co a jak, kdy budeme odjíždět a tak. Zatím se tu mějte a neudělejte žádnou blbost, než se vrátím."
"Jasně, buď v klidu," usmál se na něj Warai. Shiawase nemohl dýchat.
"Tak se mějte," mávl Kiyoshi na Ikariho a než zavřel dveře, vrhl dlouhý pohled na Jinina.
"Pusť mě, prosím."
Krátký sled myšlenek a spojení povolilo.
Vzápětí se ze dveří vyřítili Warai a Shiawase, smykem před ním zastavili a zmlkli.
"Eh, no…," řekl Shiawase a šťouchl do svého společníka.
"Teda, ty…," zrozpačitěl Warai.
"Ach, zapomněl jsem vám dát vašich deset ryo za to, že jste mě porazili," dovtípil se snadno Kiyoshi.
"Jo, jo, přesně tak," vydechli si kluci, nadšeně od něj přijali peníze a byli pryč.

Povzdechl si. Setřásl ze sebe trudnomyslnost obchodníka, který vedle něj prošel a vydal se domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama