Stále žiju

16. prosince 2013 v 20:15 | Lee |  Poerým
Milý blogu, už je to pěkně dlouho, co jsem tu byla naposledy. (Mimojiné i proto, že neustále zapomínám to zatracepené heslo, ale to mě neomlouvá.) Mrzí mě to, a tak se ti svěřím s jedním mým malým přítelem, který vznikl díky škole (A já děkuji škole málokdy.) na téma Člověk, jemuž se svět stal vězením. Promiň.




*
Já vím, asi mě nenávidíš,
poskoka ďábla ve mně vidíš.
Ale jen chvíli zkus mě znát.
Jaképak to je nedoufat?
*
Já vím, že ty máš naději.
Chtěl bych být tebou raději.
Tys možná v cele uvězněn,
já jsem sám v sobě uzamčen.
Ty ještě věříš na svobodu,
já už nevěřím, já nemohu,
pro mě svobody více není,
zbývá mi jenom utrpení.
*
Tys ten statečný, milovaný,
mnou opovrhnou všechny strany.
Ty trpíš, získal jsi však spásu,
já trpím, toužím po tvém hlasu.
Po jednom slovu odpuštění,
čekám na tebe ve vězení,
jež jsem utkal sám.
Teď už nedoufám.
*
S bolem
sbohem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lee Lee | 16. prosince 2013 v 20:33 | Reagovat

Ach, blogu, jak můžeš zobrazovat něco, co jsem už smazala. Grrr. (I když jsem to asi mohla čekat. :D)

2 Lee Lee | 16. prosince 2013 v 20:34 | Reagovat

Už je to tu! Sláva!

3 Lee Lee | 16. prosince 2013 v 20:35 | Reagovat

Pracuj!!!

4 Lee Lee | 16. prosince 2013 v 20:36 | Reagovat

Doufám, že si takhle nebudu muset spamovat každý příspěvek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama