Slabá chvilka

26. února 2013 v 21:40 | Lee |  Poerým
Ehm, tenhle soubor se i ve Wordu jmenuje slabá chvilka, byl to můj "první" pokus o nevázaný rým, tak mě nesuďte moc tvrdě. Inspirace bude velice pravděpodobně pocházet od striggy, takže se dotyčnému géniu omlouvám, šlo skutečně jen o slabou chvilku.

*
Pochopení

Řekni, není ti zima
Můžu tě přikrýt, jestli chceš
Taky se chvěju
Vím, jaké to je
Tak řekni, chceš pomoct
Můžu to s tebou sdílet
Jenom chvilku
Než vyjde slunce
Pak půjdeš zase dál
Chtěla bych ti něco dát
Abys sis mě zapamatoval
*
Neobyčejná

Jsem docela obyčejná
Ale co vlastně dělá lidi neobyčejnými
Proč nemůžu být neobyčejná já
Netvrď, že musím umřít
Aby si mě vážili
Tomu nevěřím
Třeba stačí jen chtít
A něco málo změnit
Udělat svět lepší
A nesměj se mi
Já věřím že to jde




Mimochodem mám ještě jednu omluvu. Když jsem to psala, měla jsem "horečku". (Proto se v první básni objevuje "taky se chvěju". :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 8. března 2013 v 14:46 | Reagovat

Proč se pořád tak podceňuješ, Lee? Myslíš, že musíš být nutně horší než já, když píšeš kratší dobu? Tseh..
Píšeš krásně, a mně se tvoje poezie moc líbí. Je v ní smysl, myšlenka. To je něco, co se té mojí jen tak občas letmo dotkne :D - ale tím jsem snad nechtěla podceňovat sama sebe, jen tím říct, že mezi jednou a druhou je rozdíl, ano, je  - ale to neznamená, že jedna je lepší a druhá horší. Ty nejsi žádný můj epigon, píšeš svým vlastním, originálním stylem, a to, že se někým inspiruješ, neznamená, že musíš psát jako on. To by koneckonců naopak bylo špatně. Inspirací u druhých hledej svou vlastní cestu - a ani tu nemusím používat imperativ, protože ty to tak děláš a jde ti to skvěle. Vážně, nepodceňuj se tak. Nebudu ti psát, že na tvé poezii je něco špatného, protože není. Líbí se mi to tak, jak to je. Možná se mi trochu víc líbí ta první (poněvadž mám poslední dobou skoro neustále pocit, že bych si hrozně přála, aby mi tohle někdo řekl - ale když se to pak stane, když to někdo řekne, nedojde člověku, že se vlastně pořád bojí úplně stejně?); ale ta druhá, jak ji tak znovu čtu, je taky bezvadná, vážně.. byla by na dlouhý rozbor, taková zhuštěná filosofie :))) umřít, aby si tě vážili? Rozhodně ne. A už vůbec ne umřít proto, aby si tě vážili. (Ano, blogu, zase začnu pronášet něco o chybějící kurzívě.) A jestli stačí jen chtít - no, tomu poslední dobou moc nevěřím já. Ale "něco málo změnit" - to už jo, v tom už se poznávám.. :))

2 Lee Lee | 23. března 2013 v 20:39 | Reagovat

Ano, myslím, že jsem horší. To, že píšeš déle je jedna věc, druhá věc je, že máš prostě větší talent, větší schopnost pracovat se slovy, prostě jsi lepší a nemyslím, že by to roky nějak moc změnily. (To je můj názor a v tomto směru mě nepřesvědčíš.)
O smysl se snažím, protože nic jiného mi nijak výrazně nejde. Veršovat neumím a zde mi i tato chabá berlička mizí a tak se pokouším stavět atmosféru, což taky vůbec neumím. Přesto jsem moc ráda, že to na tebe působilo pěkně, takže jsem vlastně částečně uspěla. Já se dle mě nepodceňuji, jen na sebe kladu možná až moc velké nároky. Jenže říkám si, že když od sebe nebudu požadovat dost, vůbec se nezlepším. Tak nevím.
A já vím, že psát jako někdo jiný, není dobře. Proto jsem se ostatně omlouvala, připadala jsem si trochu jako plagiátor, když jsem to napsala. Možná bych měla číst i nějakou jinou poezii s nevázaným veršem než jen od tebe. Takhle totiž při psaní vždycky dojdu k bodu, kdy si řeknu: "Tohle ne, takhle by strigga báseň nikdy nezakončila." Mám s tím problém, protože jsi fakticky jediný člověk od kterého jsem poezii tohoto typu četla. Tak se ještě jednou omlouvám. Pokusím se najít tu svoji cestu. A ještě jednou díky za komentář.

3 strigga strigga | 24. března 2013 v 13:33 | Reagovat

Chm, chm. Když já teď úplně nevím, jestlis mě správně pochopila. :))
Takže, zaprvé. Podle mě je strašně těžké rozlišit, co je v poezii "lepší" a co "horší". Zvlášť dneska, kdy už můžeš napsat pomalu jakákoli dvě slova, hodit je pod sebe, přidat vykřičník a vydávat to za báseň a kolikrát to i na někoho zapůsobí víc než tisíciveršový, přesný, pravidelný a vycizelovaný pokus někoho jiného. Jde prostě o dojem. Jak jsme si nedávno psaly s Keneu, nevím, jestlis to četla, poezie je svobodná - svobodná, blogu, hoď sem tu kurzívu! - a to je na ní pro mě nejkrásnější. Proto nevěřím tvým slovům o talentu.. vím, že to tak můžeš cítit, ale já se nikdy nepovažovala za člověka, který by měl na poezii talent - právě naopak, kdyby ses mě zeptala, řekla bych, že se považuju jednoznačně za prozaičku, i když poezii píšu (mnohem) častěji. Poezie je pro mě o vyjádření sama sebe, o chvilkovém pocitu, o slovech, která si SAMA říkají o sepsání - poezie není něco, na co musí mít člověk talent, Lee, poezie existuje mimo nás. Mimo čas a prostor, divoká, nespoutaná, hvězdně stříbrná. Můžeme se naučit různým způsobům, jak ji vychovávat, snažit se ji ochožit, cvičit ji, nutit ji, sedni, lehni, přines, teď tam hodíme alexandrín - ale víš, co ti řeknu? Psi pocházejí od vlků, a je v nich víc vlčího, než si myslíme. Myslíš si, že je snadné zkrotit vlka? Myslíš, že je možné (kurzíva) zkrotit poezii? Časem začne výt, a nářek smečky si řekne o svoje.. (odtud moje fascinace psy a vlky - jak sis už možná občas všimla :D)
Takže takhle - nepotřebuju tě přesvědčovat, mysli si, co chceš, ale poezie není v nás, a právě lidi, kteří si myslí, že ji musí nějak sami ze sebe vydolovat, ji nikdy ani z nejmenší částečky nemůžou pochopit. Je nejdřív třeba přijmout fakt, že i poezie je něco živého, jiného, neznámého, divokého, neochočeného, co se nám jen občas mihne srdcem, myslí, duší, donutí nás vzít tužku do ruky, i když jsme si ještě před půlminutou přísahali, že dnes už nic jiného než postel a spánek.. (pes strkající do tebe čumákem tak dlouho, až se buď zvedneš, nebo si vysloužíš vlčí zavrčení) Proto tyhle řeči o talentu moc neuznávám.. možná jde spíš o citlivost? Vnímavost? Nevím. A schopnost pracovat se slovy - nechtěj mě rozesmát! Tak předně, myslíš, že schopnost pracovat se slovy je něco, co se nezíská časem? A jak jinak už to chceš získat? Možná že někdo má trochu větší předpoklady, dané prostředím, ve kterém žije, knížkami, které čte, psychickými dispozicemi, nevím.. ale "schopnost" pracovat se slovy je jen záležitostí času. A abych ti pravdu řekla - já píšu mnohem jednodušeji, než bych mohla, a dělám to tak schválně, protože si uvědomuju, že to ke mně patří, že taková jsem a chci, aby takové bylo i moje psaní - ale taky jsem si k tomu dospěla časem! Před pár lety jsem psala každý pitomý perex ke článku co nejsložitěji, jen proto, že jsem měla pocit, že můžu, že to umím.. no, tak jo, už mlčím, začínám zabíhat někam, kam jsem nechtěla, a odbíhám od tématu.
Zadruhé, psát jako někdo jiný není dobře? Proč by nebylo? Jak jinak se to máš naučit, dojít si ke svému vlastnímu? Podívej se do historie, kolik autorů bylo neskutečně silně ovlivněných jinými, kolik filosofů svoji filosofii vystavělo na myšlenkách někoho před nimi, ať už se s nimi vyrovnávali ztotožňováním se nebo jejich odmítáním, kritickým pohledem, čímkoli.. Není to špatné, je to normální. Dělá to každý. V čem máš rozhodně pravdu - je lepší mít přehled, číst víc autorů než jednoho, ale upřímně - já, stejně jako ty, mám své zdroje inspirace, a bylo mi jimi převážně jenom několik málo lidí. Kupříkladu Apollinaire - miluju ho, je to můj neoblíbenější básník, ale vím, že bych nikdy nemohla a nedokázala psát jako on, a snažit se o to ani neměo cenu, nejsem to já.. člověk si najde svou vlastní cestu, časem, postupně, ale opravdu pochybuju, že to jde bez inspirace u druhých. Jestli tě baví číst moji poezii, nezastírám, že mě to těší :D a jestli ji máš ráda, jestli se ti líbí, proč by mělo vadit, že se jí inspiruješ? To je jen pohled dneška, že všechno musí být "originální".. jako by ve středověku někomu vadilo, když se opisovaly celé pasáže, stránky, kapitoly, protože prostě někoho uchvátilo cizí dílo a nazdar, autorská práva..
Snad na tebe teď nepůsobím rozčileně - nejsem rozčilená, jen si myslím, že to, co píšeš, je pohled, který tě nikdy nemůže dovést moc daleko. A teď vážně nemluvím o nějaké popularitě a uznávanosti (tak naivní nejsem, abych si myslela, že dneska s poezií člověk udělá díru do světa); mluvím o tobě samé, o tvém vnitřním přesvědčení, pocitu, o tvém nitru a niterném pohledu na poezii. Na Vlka.
Každopádně ale - promiň, už s tím dlouhým komentářem končím - nechceš si zkusit přečíst něco právě od Apollinaira? *nenápadně se snaží podstrčit jí svého milovaného básníka* A co takhle třeba jednou za čas navštívit Havraní hnízdo - víš, koho myslím, Ravenku? Mám na ni odkaz u sebe, však asi víš kde.. i v její poezii toho kolikrát nacházím tolik, jednou jsem napsala kratinkou povídku inspirovanou jednou z jejích básniček - doteďka ji mám v paměti víc než spoustu jiných.. prostě, neboj se otevřít mysl, oči, a nebýt na sebe tak tvrdá, Lee :) a jestli tě nic z toho nepřimělo přemýšlet o tom i jinak, aspoň teď víš - zčásti - jak se na to dívám já. :)

4 Lee Lee | 24. března 2013 v 15:55 | Reagovat

No, já nemluvila jen o poezii, myslela jsem, že máš talent tak obecně. :D Jinak Vlčí poezie je hezké přirovnání. Ale musím říct, že jsi mě částečně nahlodala, částečně zničila. Jestli je poezie mimo nás, tak kde ji mám hledat?
Apollinaira zkusím, děkuji. A vůbec, děkuji za to, že jsi mojí maličkosti věnovala takový dlouhý komentář, omlouvám se, pokud jsem příliš nechápavá. (A psát jako někdo jiný není dobře, ostatně sama jsi to zmínila v prvním komentáři. Inspirace je něco jiného a té je člověku zapotřebí, pokud se chce naučit psát.)

5 strigga strigga | 24. března 2013 v 17:40 | Reagovat

To, že se necháš inspirovat, znamená, že píšeš částečně jako někdo jiný, něco od něj přebíráš. Máš pravdu, napsala jsem to a nemůžu se na tebe zlobit, že to teď tak úplně nechápeš :) takže mi promiň *zahanbeně*, ale opravím se. Když se ti povede "inspirovat se" až moc. Znovu - proč by to nemělo být dobře, když si to necháš pro sebe v šuplíku? Víš, kolik takových věcí tady já mám? A myslíš, že mi k ničemu nepomohly, nikam mě neposunuly? Díky nim utvářím sebe samu, díky nim mi pomalinku, dlouho a složitě dochází, jak chci a umím psát já..
(podle mě prostě inspirace není něco jiného, je to pořád ona, jen někdy o stupeň nižší, někdy vyšší)
"Talent tak obecně", tak za to ti děkuju, ale myslím si, že je to blbost. :D
Jsem ráda, že se ti ta metafora líbí, já na ni jsem svým způsobem taky hrdá :D i když to asi bude tím, že pro mě to není jen metafora. Pro mě je to tak. Nemusíš mi věřit, souhlasit se mnou. Ale spousta básníků k tomuhle závěru nakonec došla a já se k němu kloním taky - poezie existuje mimo nás.. nevím, jak ti poradit, Lee, snad jen - nehledej ji, jen zůstaň s otevřenou myslí, duší, očima i - občas, když to jde - srdcem. Naslouchej. Nech ji, aby mluvila za tebe, a nazývej si ji, jak chceš, ona má své jméno, možná jich má tisíc, ale já nechávám jejím jménem mluvit Vlka.. (http://www.youtube.com/watch?v=ahMoZe4Ye_s - znáš Pocahontas? Já ji mám strašně ráda, právě proto, že přesně vystihuje ten pocit, o kterém ti tu mluvím - nevím, jestli znáš českou verzi téhle písničky, ale jestli ne, tak si ji najdi, protože obsahuje vlastně všechno, co ti chci říct..)

6 strigga strigga | 24. března 2013 v 17:45 | Reagovat

.. vlastně jsem si uvědomila, že možná vážně něčemu věřím.. *zamyšleně*

7 strigga strigga | 24. března 2013 v 17:48 | Reagovat

*poslouchá to znovu*
*a znovu*

.. Vlku..?

8 strigg strigg | 24. března 2013 v 18:00 | Reagovat

http://www.youtube.com/watch?v=-9JGilMg_rA .. tak teď jsem si musela otevřít okno, a POCHOPILA jsem, co znamená ten pohled ven!
Musím se na to někdy znovu podívat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama