Ikari?

11. února 2013 v 16:58 | Lee |  Gaki
Tahla sériovka pro mě už teď mnoho znamená. Nevím, jak rychle ji budu psát, ani jestli ji vůbec dopíšu. Ale mám ty kluky ráda.
Dost ráda na to, abych se k nim jednou za čas vrátila. Zaslouží si tu mít svoje místo. Hodně štěstí, gaki.

*
"Ikari?"
"Co je?"
"Na co myslíš?" posadil se Jinin vedle něj.
"Já? Ale napadla mě taková věc."
"Jaká?"
"No, možná ti to bude připadat jako blbost, ale chtěl bych odsud zmizet."
"Kam?"
"Do nějaké větší vesnice. Do Kiri, nebo do Konohy."
"Docela riskantní podnik. Tady máme aspoň střechu nad hlavou."
"Jo a prachy žádný."
"Myslíš, že jinde to bude lepší?"
"Všude to bude lepší, Jine. Tady nemáme žádnou reálnou možnost obživy, přežíváme z malých dávek pro sirotky. Když se dostanem do Konohy, můžeme si najít práci, co já vím, vyučit se řemeslu nebo se dát k ninjům."
"Na to potřebuješ výcvik odmala."
"Ne vždy, když se snažíš, můžeš se chakru naučit ovládat i v našem věku."
"Tak proč teda nejsou ninjové všichni?"
Ikari pokrčil rameny.
"Nevím. Koneckonců , když se nebudem moc stát ninji, můžem být samuraji."
"A ty bys chtěl?"
"Proč ne?"
"Protože se navzájem vraždí a ani jim to nepřijde zvláštní!"
"Prosimtě. To říkaj lidi, co o tom nic neví. Jsou šťastní, takže jejich život je asi těžko postaven na vraždách. Skutečně štěstí nemůžeš postavit na smrti lidí."
"A oni jsou skutečně šťastní?"
"Šmankote Jine. Nemusíš chodit! A koneckonců vždycky můžeš bejt květinář, jasný?!"
"Chceš jít se všema?"
"Přece vás tu nenechám."
"Co když nebudou chtít?"
"Věř mi. Nějak to zařídím. Sensu je kamarád, nenechal by mě jít samotného. A Shiawase půjde, když půjde Warai, takže vlastně stačí, když přesvědčím jeho."
Kdyby byl Ikari pozornější, neunikl by mu skleslý Jininův výraz, který však hnědovlasý rychle zamaskoval.
" Když myslíš. Půjdu udělat něco k pití."
Warai, který to zaslechl, se naklonil k Shiawasemu a zašeptal mu do ucha:
"Všiml sis, jak od tý doby už neříká čaj?"
"Ty seš blbec," strčil Shiawase do kamaráda a rozesmál se.

"Kluci, poslouchejte mě chvíli!"
"Co?"
"Drž hubu," poradil Waraimu přátelsky Shiawase.
Ten uposlechl a oba se obrátili na Ikariho.
"Chci odsud vypadnout. Tady jen živoříme. Zamířím do Kiri, nebo do Konohy. Tam mám šanci získat práci, nějaké peníze, lepší byt a vůbec, tady nemám budoucnost. Chci vědět, jestli byste šli se mnou. "
"Kdy chceš jít?"
"Co nejdřív. Ale asi až po zimě. Teď bych tu cestu sotva zvládl bez střechy nad hlavou a rya v kapse."
"Já se připojím."
"Díky, Sensu, nikdy jsem nepochyboval, že půjdeš. A co vy? Rai, Shio?"
"Myslíš, že tě po tom všem necháme? Takovou šanci si nenecháme ujít," Warai byl jednoznačně pro.
"Mluv za sebe, blbečku."
"Ty nejdeš?"
"Jdu," ušklíbl se blonďák.
"Já se taky přidám," řekl přicházející Jinin, který nesl pět kalíšků.
" Cože?"
"Tady máte pití."
"Počkej, vážně půjdeš s námi?"
"Jistě. Měl bych tu radši zůstat?"
"Ne, jsem rád, že jdeš."
"Takže vyrazíme v březnu?"
"V březnu."
"Něco mi říká, že to bude vzrůšo!"
"A někdo ti říká, že jsi blboun!"
"Kdo?"
"Já."
"Debile."
Tentokrát se rozesmál Sensu.
"Bože, vy jste parta."
*
"Hej, povaleči, napadl sníh!"
Tři kluci vyskočili a nahrnuli se k oknu. Jen Jinin zůstal sedět.
"Proč mě nazýváš povalečem? Povaluji se snad?"
Shiawase klesl na kolena, sklonil hlavu k zemi a pokorným hlasem řekl:
"Oh, zmýlil jsem se. Gomenasai, Jinin-sensei."
"Proč sensei?"
"Seš stejně otravnej," ušklíbl se a zvednuvše se, přidal se k ostatním stojícím u okna.
Jinin se zamračil.
"Ale tak nebuď labuť, pojď se taky mrknout!" mávl na něj Ikari.
Sedící chlapec si povzdechl a připojil se k ostatním.
"Je tak krásný."
"Škoda, že ho hned rozšlapou."
"I tak je krásný."
"Myslíte, že vydrží?"
"Určitě."
"Teda podle teploty bych odhadoval, že za chvíli roztaje."
"To je fakt, měli bychom jít ven, než po něm zbyde jen bahno."
"Nemáme vhodné oblečení."
"Jinine, ty jsi suchar, na koulovačku oblečení nepotřebuješ!"
"Kdo není srab, za mnou!" černovlasý vůdce si natáhl kabát a vyběhl ven následován svými vrstevníky.
Pětice vyšla ven a reflexivně se schoulila, když do nich udeřil studený poryv.
"Nechcete jít zpátky?" navrhoval Jinin.
"Vždyť až taková zima není, Jine. Moc to hrotíš," a vzápětí Waraiovi přistál sníh v límci.
"ÁÁÁ! To studí! Zima, zima, zima!" poskakoval sem tam a snažil se setřást sníh, který mu vězel pevně za krkem.
"Až taková zima není, Warai. Moc to hrotíš," posmíval se mu blonďák. Nechal toho, když mu v obličeji přistála zpětná vazba. Během deseti sekund se strhla bitva, jakou svět neviděl. Bitva pěti kluků, kteří válčili čerstvě napadlým sněhem.
"Chytej!"
"Jak to mám asi chytit, když mi to padá na hlavu?"
"Tvůj problém!"
"Kryju ti záda, Ikari! Au! Hej, myslel jsem, že jsme spojenci!"
"Neznám spojenectví!"
"Za Skrytou mlžnou!"
"Co s ní furt má?"
"Já myslím…huf. Brrr!"
"Sleduj, Jinin má sníh v puse!"
"Ty taky, kámo!"
"Vítězím!"
"Jeden za všechny,…"
"…všichni na Sensua!"
"Hej, podvádíte!" vykřikl ještě hnědovlasý, než ho kamarádi porazili do sněhu.

"Hej, děcka!" Ikari cítil, jak Sensu pod ním ztuhl. Rychle se spolu ostatními zvedli a stanuli tváří v tvář svému největšímu strachu. Obchodník Kyófu.
"Ano, pane?" promluvil Ikari za všechny.
"Překážíte v cestě."
"Odpusťte, pane, už jdeme," a kluci se nalepili na stěnu.
Kyófu si je ještě jednou znechuceně změřil a odešel.
"Tak to jsme podělali," blonďák otevřel dveře a zmizel uvnitř.
"Propadák," souhlasil Sensu a následoval ho.
Ikari se zamračeně díval za obchodníkem a jeho vozem.
"Ty nepůjdeš dovnitř?" Jinin stál u polootevřených dveří a tázavě ho sledoval.
Zavrtěl hlavou.
"Půjdu se projít. Zavři, ať dovnitř netáhne."
"Dobře, ale nebuď tam dlouho, je zima."
"Neměj péči," odsekl Ikari, ale nemyslel to vážně. Měl Jinina rád a vážil si ho. Jen to nerad dával najevo.

Když se dveře zavřely, strčil ruce do kapes a vydal se po zasněžené cestě skrz vesnici. Vítr mu foukal do zad a sněhové vločky mu padaly za límec. Přemýšlel. Přemýšlel, o svých přátelích, o takřka šílené cestě, na kterou se chystají.

Dokáže je uživit a vést? Co když budou cesty špatné? Co když neseženou dobrou mapu? Co když se někdo z nich zraní? Bude to všechno jeho vina. Jeho zodpovědnost.

Sníh mu zakřupal pod nohama. Zastavil se a vzhlédl. Vesnice končila. Hleděl do bílé, jiskřící pláně a bál se. Bál se toho, co přinese jaro.
"Ikari?"
Prudce se otočil.
"Kiyoshi! Co tu děláš?"
"Vrátil jsem se před dvěma dny. Chtěl jsem tě vidět už včera, ale nebyl čas."
Ikari zíral na dvacetiletého vytáhlého mladíka.
"Vůbec ses nezměnil."
Neviděl ho bezmála pět let.
Kiyoshi si odhrnul vlasy z čela a usmál se.
"Já se neměním. Ale víš co? Pěkně jsi vyrostl. Byl jsi takhle malý, když jsem tě viděl naposledy."
"Nepřeháněj, nebyl jsem tak malý."
"Ale byl," zubil se světlovlasý a hrábl Ikarimu žertovně do vlasů.
"Nech mě!"
"Kdy sis je naposledy myl?" smál se Kiyoshi.
"To je snad moje věc, ne?" opáčil uraženě mladší chlapec.
V očích jeho společníka to vesele blýsklo.
"Před měsícem," zahuhlal a zatvářil se vzdorovitě.
"Tak se nedurdi, já vím, že to nemáte lehký. Jak se maj kluci?"
"Dobře. V rámci možností."
"Pořád bydlíte v tom přístěnku na košťata?"
"Není to žádnej přístěnek-ale jo."
"Stavím se za váma zítra, jestli to nebude vadit."
"Stav se kdykoli. V zimě jsme doma."
"Jasně, tak zítra!"
"Měj se," řekl a sledoval Kiyoshiho, jak mizí mezi domy.
Pak znovu strčil ruce do kapes a vydal se zpátky.
*
"Kde je Ikari?"
"Už jsem přece říkal, že venku."
"Já vim, ale proč už nejde?"
"Jak to mám vědět?"
"Myslel sem, že ti řekl, kdy se vrátí."
"Ne," povzdechl si Jinin: "neřekl mi ani slovo."
"Mám se po něm jít podívat?"
"Ne, on se vrátí."
Warai se zvedl a otráveně zamířil ke svojí pokrývce.
"Zima je nudná. Nedá se nic dělat."
"Buď rád, že nemusíš mrznout venku."
"Hm," zabručel ležící a zachumlal se do deky.
"Nechápu, jak může Rai tolik spát? Jeden by řekl, že víc spí, než žije."
"Drž hubu! Medvěd taky spí celou zimu," ozvalo se zpod deky.
"No jó, jeho slavný medvěd. Nehádej se s ním, Shio, to nemá cenu," ozval se Sensu.
"Ty nejsi medvěd!" nepřestával dorážet pískovlasý.
"Ale rád bych byl! Pak bych moh spát v klidu celou zimu a každýho takovýho otravnýho pitomečka, jako seš ty, roztrhat na kusy!" nažhavil se blonďák.
"Kluci, o co se zase hádáte?" začal smířlivým tónem Jinin.
"Je mu líto, že není tlustá, páchnoucí, tupá obluda!" vyprskl smíchy Shiawase.
"Medvěd není žádná obluda!" přešla Waraie chuť spát.
"Ale je! Tupá a tlustá!" smál se posměváček.
"To odvoláš!" Blonďák se zvedl a počal honit šklebícího se pískovláska.
Jinin se rezignovaně vrátil ke své knize a Sensu nenápadně nastavil Waraiovi nohu.
"Bože, to je parta."
"Ahoj Ikari," poznamenal Jinin, ani nevzhlédl.
"Ahoj."
"Ikari! Tak rád tě vidím!" ozvalo se z úst prchajícího, který doufal v autoritativní zákrok.
"Číms ho naštval?" otázal se černovlasý zúčastněně.
"Medvědem," odpověděl za pronásledovaného Sensu.
"Budeme na tebe vzpomínat, Shio," řekl s úsměvem na líci Ikari: "Víc pro tebe udělat nemůžu," a šel si sednout k svému příteli u knihy.
"Udělám čaj, chceš?"
"Dám si rád, díky."
"Pomůže mi tady někdo?!"
"Půjdu ti vykopat hrob, jestli chceš," nabídl se velkodušně Sensu.
V tu chvíli chytil Warai Shiawaseho za kotník.
"Abych začal," zvedl se Sensu a obrátil se k zápasícímu páru zády.

Ikari zvědavě nahlédl do Jininovy knihy, zatímco ten stál u vařiče. Vypadalo to jako historie, jen nebylo jasné čeho. Jinin si do knihy vpisoval poznámky a zatrhával některá slova. Ikari jen přeletěl stránku pohledem. Výzkum, pokusy, obrana, oběti…
Trhl s sebou, když konvice zapískala a rychle se odvrátil od knihy. Jinin mu podal kouřící se šálek.

"Díky. Mimochodem, kde si vlastně vzal tu knihu?"
"Proč se ptáš?"
"Nic, jen mě to zajímá."
"Aha, no vlastně ani nevím. Mám ji už dost dlouho. Asi jsem ji někde našel," řekl Jinin ne zcela přesvědčivě.
"Hm. Můžu se na ni podívat?"
Tázaný sebou trhl.
"Promiň, nerad ji dávám z ruky."
"Jasně, chápu."

Jinin byl pro Ikariho velkým tajemstvím. Ostatní kluky znal od útlého dětství, ale Jinin do jejich vesnice přišel, když mu bylo deset. O své minulosti neřekl nikdy ani slovo. Když přišel, mluvil jako kniha. Časem se to měnilo. Přizpůsoboval se, ale cosi cizího v něm přetrvávalo. Občas měl Ikari pocit, že je mu hrozně vzdálený. Ale měl ho rád, cenil jeho ochotu a jeho snahu. I to, že občas dělal věci, které mu vadily. Ikari to dobře věděl.

"Ikari?"
"Hm?"
"Jak se na tu cestu připravíš? Kde seženeš mapu?"
"Ještě nevím."
"A zjistíš to?"
Ikari kývl. A Jinin se už neptal.
Dopil čaj a šel zachránit modrajícího blonďáka.
"Bylo načase," zašeptal ublíženě přidušený.
"Je večer, jděte spát," pravil autoritativně.
"Už?"
"Zejtra se staví Kiyoshi, tak jděte spát, budete vstávat brzo."
"Copak přijde v šest?"
"Sklapni, nejsi rád, že přijde?"
"Sem, ale proč bych kvůli tomu měl chodit spát tak brzo?"
"Hej, Shio, Rai už spí!"
"To je vůl."
"Já vás neposlouchám," ozvalo se z Waraiova lůžka.
"Však my taky nic neříkáme," opáčil Shiawase vážným hlasem a lehl si. A smál se do deky.
A Ikari byl rád, že je má.
"Bože, vy jste parta."
Dobrá parta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama