Hlavu vzhůru

12. ledna 2020 v 17:19 | Lee |  Myšlenkové poskoky
Viděl jsi už... Četl jsi... Věděl jsi, že...
Ne... možná... No, zaslechl jsem. Nemám kdy...
 

Silvestrovské díkůvzdání

31. prosince 2019 v 22:09 | Lee |  Drabblata
Málo jsem Ti tento rok děkovala, odpusť.

Přicházíš

23. prosince 2019 v 21:34 | Lee |  Drabblata
Jak jde čas, advent je pořád kratší... S láskou vzpomínám na ty doby, kdy býval nekonečný. Teď mě stojí všechnu energii vůbec si uvědomit, jak letí. Zastavte se, prosím dny, zpomal, slunce, vrať se, čase, snažím se chytat vteřiny, které mi tiše, bez odporu a přece bez zaváhání protikávají prsty. Každým okamžikem starší, každým okamžikem unavenější, každým okamžikem blíže smrti. A v této smrti blíže svému narození, blíže svému prvnímu nádechu, blíže životu, blíže Tobě a jak toužím, abys už přišel. A najednou letící čas už nedrtí, ale pospíchá v touze, v které voláme jedněmi ústy: Přijď, přijď, přijď! Čekáme.
 


Dopis Ježíškovi

16. prosince 2019 v 15:41 | Lee |  Drabblata
Božské dítě, vtělené Slovo, Synu člověka,

Rozhovor bázlivé duše s Bohem

15. prosince 2019 v 14:03 | Lee |  Drabblata
Bázlivá duše: Samými starostmi nemohu ani spát, to je peklo, Bože!

Hladovějící

1. prosince 2019 v 12:23 | Lee |  Myšlenkové poskoky
Hekavá mysl sedí u stolu a nechá se obsluhovat lovci a sběrači. První pro ni loví pikantérie, druzí sbírají informace, které nebude nikdy potřebovat. Na stůl jsou přinášena mnohá libě vypadající jídla, která lákají k ochutnání. Ve skutečnosti je to ale odpad. Čím více mysl jí, tím je hladovější a tím více se snaží svůj hlad zahnat dalším jídlem. Protože nic z toho, co požírá, nemá v sobě žádnou výživovou hodnotu, není po jídle asi posilněná, ani uspokojená. Touha po naplnění ji stravuje a pomalu vysává. Celé dny se cpe, ale není dobře živená a zdravá, jen vyčerpaná a tučná.

Z prachu země

24. listopadu 2019 v 20:35 | Lee |  Drabblata
Kdybychom měli křídla, snad bychom se dokázali nad některé věci povznést. Jistě bychom se uměli dívat na problémy s nadhledem. Většina z nás by asi mířila vysoko, možná že bychom ovšem měli trochu hlavu v oblacích. Rozhodně bychom nestáli nohama pevně na zemi. Ale snad bychom naopak z výšek spíše shlíželi na zemi, než vzhlíželi k nebi (vždyť v něm už bychom vlastně byli, ne?). Nebo bychom se o zemi možná vůbec nestarali, nestálí, větrem smýkaní, nikde nezakořenění. Kdo by chtěl zpátky na ten špinavý kus hlíny? Jenom blázen by měnil zemi za zářivá oblaka.
Je dobře, že nemáme křídla.

Co mě naučily Ovidiovy Proměny

16. listopadu 2019 v 11:52 | Berenika |  Drabblata
Aneb první díl poučného seriálu "Co nám klasici dali do života?" :D

Antinatalismus - absurdní "filosofie"

10. listopadu 2019 v 16:08 | Lee |  Myšlenkové poskoky

Budoucnost v nenávratnu

ENG: (Not going) back to the Future
Drama, Sci-Fi
USA, 2035, 111 min

Marty McFly cestuje pomocí stroje času do minulosti, kde se pokouší překazit seznámení svých rodičů, aby tak zabránil svému narození. Ačkoli se ovšem své matce nejvybranějším způsobem dvoří, selže. Jiskra mezi jeho rodiči přeskočí a Marty se zdá být odsouzen k životu. Navedením rváče Biffa se mu však podaří zatáhnout otce do rvačky, která nečekaně vyústí jeho těžkým zraněním. V dojemném závěru filmu prozradí Marty umírajícímu otci, kdo je a s jakým posláním přišel. Otec chápe a odpouští mu. Než vydechne naposledy, Marty zmizí.



Ticho nad zlato

23. října 2019 v 7:29 | Lee |  Myšlenkové poskoky
Když jsem byla malá, napadlo mě, že kdybych přišla na to, jak si do sluchátek pouštět ticho, určitě by to ode mě spousta lidí koupila. Zatím jsem tenhle problém nerozlouskla. Dnes už si myslím, že bych ani neměla.

Kam dál